Pojďte si s námi zavzpomínat na časy, kdy se pod Barrandovskými terasami koupali Pražané na jedné z tehdy nejkrásnějších plováren Evropy. První díl série "Život a smrt bazénů" je tady.
Bazén pod Barrandovskými terasami byl víc než jen plovárnou. Na hraně vápencové stěny se smetánka a honorace První republiky těšila dlouho do noci společenské zábavě. A bázenový komplex pod ní se stal jedním z nejvíce diskutovaných sportovišť tehdejší meziválečné Evropy.
Bazén pod Barrandovskými terasami byl poprvé otevřen na podzim roku 1930 a hned si získal zájem široké veřejnosti i aristrokracie. Byl to vskutku zajímavý stavební počin. Projektantem byl Václav Kolátor, sám vášnivý plavec a 10m skokanské věže se ujal sám Václav Grégr, ikona českého funcionalismu. Jejich projekt byl zasazen jako součást mnohem většího celku vilové osady a filmových studií na Barrandově.
Když tenkrát V.M.Havel cestoval po západním pobřeží Spojených Států zaujal ho Cliff House v San Francisku. Výrazná budova na kraji příbojového pobřeží se stala předlohou pro Barrandovské terasy. Stylová vyhlídková restaurace byla hned od počátku vyhledávaným místem pro pražskou smetánku.
Ostatně jednalo se o otevřený venkovní prostor pro společenské události s kapacitou přes 3000 osob, jednu z nejkrásnějších restaurací ve střední Evropě. O to impozantnější bylo právě spojení náhorní terasy s dnem bývalého lomu na vápenec. Plovárna byla jedna z nejmodernějších, a byla nedílnou součástí každodenního koloritu na Barrandově. Tehdejší “50-tka” byla určena pro laickou veřejnost i sportovní klání. Dopoledne, kdy stěny ohřívalo slunce, byl bazén otevřen pro rekreační plavce, odpoledne patřilo závodníkům a sportovcům. Ostatně vždyť parametry bazénu plnily nároky na pořádání poměrně významných událostí a mítinků, tribuny pojaly osazenstvo až 4000 diváků.
V bodě jeho největšího lesku filmové hvězdy a vyšší společnost korzovala mezi bazénem a terasou restaurace, jídelní servis putoval po speciálním výtahu a v podvečer všichni vysedávali na terase s výhledem na Vltavu a Vyšehrad. V noci se rozehrál v rytmu swingu a charlestonu slavný Trilobit bar a ranní východ slunce opět dával možnost plnit lehátka a ochozy o několik pater níž.
Vladivostocká 1460