Leden bývá ze sportovního hlediska tradičně ve znamení nových začátků a mnoho jedinců tak obouvá běžecké boty, nasazuje plavecké brýle, nebo se noří do ledové vody. Předsevzetí zkrátka pojímá každý po svém a doslova plné ruce práce tak mají prodejci sportovního vybavení, doktoři, ale také fyzioterapeuti. Právě fyzioterapeut Matouš Rejman v rozhovoru pro Swimaholic prozradil, co s klienty řeší v tomto období nejčastěji a co by podle něj nemělo chybět jako součást plaveckého tréninku.
Matouši, po novém roce se vždy lidé hrnou do fitcenter, bazénů nebo na cyklostezky. Potýkáš se také s přílivem nových klientů?
Vnímám to, to je pravda. Nemám práce málo, beru si ji i navíc, protože mám hodně známých, co potřebují třeba něco akutně, nebo chodí na údržbu. Co se týče lednové poptávky, tak ano, je zvýšená a dostávám hodně zpráv, ale nejsem schopný toho pobrat tolik, protože nemám moc místa pro nové tváře. Přes sociální sítě nebo po telefonu se ozvalo spoustu nových lidí.
Jaké nejčastější případy v důsledku nárazového sportování řešíš? Jsou to třeba zablokovaná záda?
Když už beru někoho nového, tak je to převážně akutní pacient. Pak to řešíme třeba online spolupráci přes cvičení. Beru taky pacienty, kteří budou benefitovat právě z toho cvičení a pak se jim upravuje program. Že bych ale bral lidi na osobní lekce, to už v tuhle chvíli moc nejde.
Koho máš tedy na starosti?
Primárně jsem začal u pardubických plavců, které mám v péči. Staráme se o reprezentanty a klub je k tomu vede, aby se o sebe pravidelně starali a předcházeli problémům. Mám i pár hodin kondiční přípravy. Na starosti mám reprezentaci U23, tam se jedná o závody a soustředění. Zároveň jezdím i jako sekundární terapeut s dospělou reprezentací, kde vypomáhám kolegyni, když se reprezentantů nominuje na nějakou akci víc, tak jezdí fyzioterapeuti dva. Je to ale i hodně o spolupráci těch družstev.
Kromě toho si beru své klienty, protože díky vedení bazénu mám k dispozici místnost, kterou mohu využívat.
Většina lidí sportuje buď ráno před, nebo odpoledne po práci. Velkou část dne ale prosedí třeba v kanceláři. Co je tedy pro tělo lepší z fyzického hlediska, sportovat ráno, nebo odpoledne?
Nejvíc to záleží na tom, jakou člověk dělá práci a jaké má možnosti. Třeba na silovou zátěž je tělo nejvíce připravené během odpoledních hodin, kdežto naopak dopoledne zvládne tělo výborně koordinační a aerobní práci. Takových kritérií je ale víc. U každého se to odvíjí od toho, jak je schopný si to v práci zařídit.
Pojďme už k plavání. Ráno vstanu, venku pět stupňů pod nulou, jedu do bazénu, tam budu hodinu plavat, pak dám horkou sprchu a jdu zase ven na mráz. Je to v pořádku? Nemůže přechod z tepla do zimy třeba zablokovat záda?
Když se člověk nepřipraví na ten přechod dostatečně dobře a neobleče se, tak může onemocnět. Když pak na dva týdny onemocníte, tak to vliv na regeneraci a svalové působení má. Spíš bych řešil faktor onemocnění, takže se dobře obléknout, usušit vlasy, dát si čepici, šátek přes krk. Prostě aby se člověk udržel v teple i během toho přesunu do práce.
Jak to mají ti, co se otužují? Jak se tělo dokáže po tom, co vylezu ze studené vody zase dostat na provozní teplotu?
Benefity v rámci otužování na imunitní systém jsou dokázané, nicméně když se člověk vystaví chladnému prostředí, tak si tělo stáhne veškeré teplo do jeho středu, tedy k vnitřním orgánům a srdci. Důležité je se dobře usušit, ale nechodit do teplé sprchy, spíš zůstat ještě chvíli venku. Musí se taky hýbat, aby dosáhl zahřátí díky svalové práci. Tělo si krev a teplo rozvede do těla samo, jakmile se zahřeje tělesné jádro. Spíš, než se naložit do teplé vany, tak se začít hýbat.
Když se budeme bavit o technice plavání a je jedno, jestli prsa či kraul. Jak zásadní je vliv techniky na bezbolestný a dlouhodobý trénink?
Pro běžnou populaci si myslím, že je lepší jít si zaplavat se špatnou technikou, než vůbec. Kde ale vidím, že to může tvořit problém, tak je to u lidí, co plavou špatnou technikou a plavou při velké zátěži, hodně kilometrů, nebo u vrcholových sportovců. Jsou to tisícovky záběrů týdně a tam se můžeme bavit o repetitivním přetěžování svalových skupin, což vede ke zranění. Pokud jde o hobby plavce, kteří plavou, aby se cítili dobře a hubli, tak je lepší chodit plavat, než vůbec. Doporučujeme plavání i v rámci rehabilitace. Když někdo plave třikrát týdně stylem paní radová, má hlavu nahoře nad vodou, tak z toho mohou plynout problémy s krční páteří. Když si člověk není jistý a má plavání rád, tak si je lepší najít někoho, kdo mu s technikou pomůže.
Není to tak dávno, co aktivní kariéru ukončila naše bývalá rekordmanka Petra Weber Chocová. Lékaři jí doporučili kariéru ukončit kvůli problémům s krční páteří, které jí způsobovaly nesnesitelné bolesti hlavy. Jak je možné, že profesionální plavkyně, která má techniku určitě správnou, musí skončit?
Je to široká otázka. Bude to mít určitě spojitost s extrémní zátěží, taky se třeba nenašel zdroj problémů včas. Ve vrcholovém sportu je každý jedinec individuální a stačí malý technický prvek, kde se dělá chyba a vrací to třeba blok do krční páteře. Taky se může stát, že tam mohl být jeden špatný pohyb v posilovně, jeden špatný pohyb při obrátce, jedna špatná myšlenka a může dojít ke zranění. Konkrétně u Péti nevím, jaká byla historie jejího zranění. Měl jsem možnost se s ní bavit asi dvakrát, ale mohlo tam být něco z minulosti a už je tam pak problém, kterého se nedaří zbavit. Hodně dělá taky psychika, že to má člověk stále v hlavě, přestože si to neuvědomuje. Myslím, že konkrétně u ní je to multifaktoriální.
Poznáš třeba při pohledu na plavce v bazénu, že má špatnou techniku? Nemáš pak tendenci takovým lidem hned poradit?
Já už se na bazén skoro nedostanu, jdu tam jen, když jedu na závody nebo soustředění. V minulosti to ale bylo tak, že bych ty lidi nešel napravit, spíš bych si řekl, co tam může být špatně. Jestli třeba nemá ten člověk problém s ramenem a jak se to projevuje ve vodě. Spousta kolegů má deformaci z povolání, že jde městem a vidí někoho divně chodit, tak si říkáme, že by to mohla být taková nebo taková diagnóza.
Máš nějaké oblíbené zásady, které bys poradil lidem, co plavou výkonnostně, ale i rekreačně, tak na co si dát pozor?
Co se týče těch, kteří plavou na vrcholové úrovni, tak tam už bych do techniky nemluvil. Spíš bych řešil stravu, spánek a regeneraci. U lidí, co plavou a nejsou si jistí, tak zainvestovat do pár lekcí u trenéra na úpravu techniky, aby jim to sedělo a mohli plavat efektivněji. Vyzdvihl bych práci, která nastává na suchu, protože to se pronese i do vody. Poslední rok, dva se to řeší víc, že suchá příprava z posilovny se přenáší do vody hodně a plavci na vyšších úrovních, ale i hobíci, tak to hodně přehlíží.
Vladivostocká 1460